ŽENSKÁ NEPLODNOST

Jenom podrobné vyšetření obou partnerů může přispět k odhalení příčiny neplodnosti a následně k úspěšné léčbě. Ne všechny případy jsou jednoduché, najdou se i takové, které vyžadují složitější a podrobnější vyšetření.

Diagnostické metody užívané při vyšetření ženy:

Ultrazvukové vyšetření malé pánve - lékař ultrazvukem vyšetří dělohu a vaječníky, zaměří se zejména na tvar a velikost dělohy, kvalitu a výšku děložní sliznice, stav vaječníků a růst folikulů, přítomnost myomů, cyst nebo endometriózy…

Vyšetření  hladiny hormonů – provádí se z krve, vyšetřují se hladiny folikulostimulačního hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH). Standardní součástí hormonálního vyšetření je i stanovení hladiny prolaktinu (PRL) a hormonu štítné žlázy (TSH, fT4), dále také testosteronu.

Genetické vyšetření – zahrnuje nejen vyšetření karyotypu obou partnerů, ale v indikovaných případech i DNA analýzu k odhalení mutace na genové úrovni. Abnormální nálezy mohou být jedním z důvodů neplodnosti, mohou vést k selhání metod asistované reprodukce, případně k opakovaným potratům.

Imunologické vyšetření – testují se imunologické reakce organismu především proti spermatu (postkoitální test), proti zona pelucida (obal vajíčka), proti trofoblastu (součást zárodku), endometriu (děložní sliznici), atd.

RTG vyšetření dělohy a vejcovodů – gynekolog do hrdla dělohy pozvolna aplikuje kontrastní látku, jejíž průnik sleduje na rentgenu, je tak schopen vidět tvar děložní dutiny a průchodnost či neprůchodnost vejcovodů.

Hysteroskopie - Hysteroskopie je metoda, umožňující  vizualizaci dutiny děložní a provedení drobných výkonů v dutině a hrdlu děložním - odstranění polypů, srůstů a sept dělohy, aj.

Laparoskopické vyšetření – umožňuje šetrně prohlédnout dutinu břišní a ověřit průchodnost vejcovodů.


Léčba ženy

Pokud laboratorní testy odhalí poruchu ovulace, bývá obvykle doporučována hormonální léčba.

U žen, u kterých dochází k pravidelné ovulaci, lze některé příčiny neplodnosti odstranit operativními léčebnými postupy (např. endometrióza, zprůchodnění vejcovodu).

Pokud je příčinou neplodnosti mechanický uzávěr vejcovodů, případně je problém v imunitě nebo je problém v uhnízdění vajíčka v děloze, je zde možnost "umělého oplodnění", lékařsky označovaného jako in vitro fertilizace (IVF), neboli mimotělní oplodnění. 

Metody IVF:

intrauterinní inseminace (IUI, AIUI) – využívá se zejména v případech, kdy byla u muže zjištěna normospermie, nebo pokud nejsou spermie schopny samostatného průniku děložním hrdlem, lze použít spermie partnera i dárce

oplodnění klasickou metodou (tzv. oplodnění ve zkumavce – spemie jsou přidány k vajíčkům a k oplodnění dojde samovolně) – je doproučováno, pokud jsou hodnoty spermiogramu i postkoitálního testu normální a přesto se páru nedaří otěhotnět.

ICSI (intra-cytoplazmatická injekce spermie do vajíčka) – je doporučena v případě, pokud byl muži zjištěn snížený počet spermií, snížená pohyblivost či špatná morfologie spermií. Embryolog vybere vhodnou spermii a vpraví ji pomocí jehly na mikromanipulátoru přímo do vajíčka.

PICSI – alternativa metody ICSI, doporučuje se v případě, kdy bylo v ejakulátu obsaženo mnoho spermií s poškozenou DNA nebo pokud již dříve selhalo oplodnění metodu ICSI, či pokud v anamnéze páru hrají roli opakované potraty. Při této metodě embryolog spermie selektuje nejen dle vizuálního posouzení, ale zejména podle funkční kvality – spermie se navážou na speciální misku a tato spermie jsou pak použity pro ICSI.

IMSI (Intracytoplasmic morphologically selected sperm injection) – při této metodě se užívá velké mikroskopické zvětšení (> 6000×), které slouží k důkladnému morfologickému výběru spermie pro injekci do vajíčka (spermie musí být pohyblivá s pěknou morfologií jádra a bez vakuol v hlavičce).