Dlouhá cesta k vytouženým dětem

Jmenujeme se Šárka a Jaromír Špánkovi a své „Ano“ jsme si řekli v městečku Mikulov v srpnu roku 1993. Ihned po svatbě jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. To jsme však ještě netušili, že pokus o vlastní dítě bude trvat celých deset let a anamnéza „neplodnost“ se bude týkat i nás.

Antikoncepci jsem vysadila hned po naší svatbě. Společně jsme se těšili, že se mi za pár měsíců nedostaví menstruační cyklus a já budu moci hrdě prohlásit, že čekáme našeho prvního potomka. Rok se s rokem sešel a naše touha po dítěti byla stále nenaplněna. Menstruaci jsem dostávala na den přesně a o ranních nevolnostech jsem si mohla nechat akorát zdát. Samozřejmě jsem chtěla vědět příčinu, která mi brání otěhotnět. Proto jsem po konzultaci s manželem navštívila svého gynekologa.

Pan gynekolog si vyslechl můj problém a doporučil mi, abych si měřila bazální teploty. Zároveň mi vysvětlil, že pokud bude teploměr ukazovat 37–38 stupňů Celsia, dochází k ovulaci vajíčka a je nejvyšší pravděpodobnost, že dojde k úspěšnému početí dítěte. Aby neponechal nic náhodě, tak ještě pro jistotu poslal mého manžela na spermiogram. Testy byly úspěšné, a proto nám nic nebránilo nadále se pokoušet o početí dítěte. Je nezbytné dodat, že bez aktivní spoluúčasti muže to nejde, tj. jít na spermiogram a podrobit se všem zákrokům, které lékař navrhne.

Když uběhly další čtyři měsíce a já stále nebyla těhotná, rozhodl se pan doktor pro hormonální léčbu. Tato léčba trvala bezmála šest dlouhých let, během nichž jsem zároveň podstoupila vyšetření průchodnosti vejcovodů, což je mimochodem velice nepříjemné vyšetření. Od naší svatby uplynulo již sedm let a my žili stále sami bez dětí v tichém panelákovém bytě. Po těchto sedmi letech jsem se rozhodla, že změním gynekologa.

Nový pan gynekolog byl velice příjemný a hned po první návštěvě mi nabídl umělé oplodnění. Jelikož naše touha po dítěti byla silná, tak jsme na jeho návrh samozřejmě přistoupili a pan doktor mě poslal do jednoho centra asistované reprodukce v Praze (dále jen CAR). V tomto CAR jsme podstoupili vyčerpávající pohovor, který byl pomyslnou vstupní branou k umělému oplodnění, k němuž mělo na této luxusní soukromé klinice dojít. Po nějaké době, přesně si to již nepamatuji, jsme prošli prvním umělým oplodněním; tzv. umělou inseminací, kde jak nám vysvětlili, bude upravené sperma manžela v době mojí ovulace vstříknuto do dutiny děložní. Musela jsem však před tímto zákrokem užívat hormony. V našem případě to znamenalo několik tisíc za hormony vpichované do těla a další peníze za hormony doplňkové.

I přesto, že jsem hormony pravidelně užívala, byl tento pokus o umělé oplodnění neúspěšný. Ani tento nezdařený pokus nás ale neodradil od toho, abychom vyzkoušeli další pokus, jak otěhotnět. V našem případě to znamenalo umělé mimotělní oplodnění, kdy partnerka dá vajíčka a partner sperma. K naší smůle v CAR zjistily, že můj manžel má sníženou pohyblivost spermií; museli jsme platit doplatek sedm tisíc korun za dopravení sperma do vajíčka (zajímavé bylo, že předtím bylo sperma v pořádku). Mě si pak pozvali po několika dnech, aby vpravili do mé dělohy již oplozená vajíčka.

Umělé oplodnění jsme podstoupili dvakrát a ani jedno nebylo bohužel úspěšné. Tenkrát jsem chtěla znát skutečnou příčinu naší dosavadní neplodnosti. Byla jsem už zoufalá a nevěděla co dělat a na koho se obrátit. Nakonec jsem se rozhodla, že zavolám do nadace Naše dítě. Když jsem se v nadaci svěřila se svým problémem a ptala se na radu, okamžitě se mě zeptali, jestli jsme s manželem byli posláni na testy reprodukční imunologie. Tyto testy nám samozřejmě nikdo předtím nedoporučil!

S touto novou informací jsme se tedy opět obrátili na CAR, kde nám okamžitě dali kontakt na MUDr. Ulčová-Gallová, DrSc. z FN Plzeň, specialistku na reprodukční imunologii. Výsledky testů ukázaly, že trpím "fosfolipidovým syndromem". MUDr. Ulčová-Gallová, DrSc. mi sdělila, že mám v důsledku tohoto syndromu problém s donošením dítěte; dojde sice k oplození vajíčka, ale to je následně vypuzeno. Pokud bych prý i přesto otěhotněla, tak bude těhotenství probíhat s velkými problémy a určitě by mi byly předepsány kortikoidové léky. Po této šokující zprávě jsme s manželem začali poprvé uvažovat o adopci, která by možná vyřešila náš problém s neplodností, táhnoucí se s námi celých deset let společného života.

V lednu roku 2003 jsem proto naposledy šla do CAR, kde mi byly ještě jednou výsledky testu od MUDr. Ulčové-Gallové, DrSc. potvrzeny. Po této poslední návštěvě jsme se s manželem definitivně rozloučili s dlouhodobým snem, že budeme mít někdy vlastní děti a začali přemýšlet nad adopcí.

Nechceme polemizovat nad otázkou, která z přístupu onoho CAR se vtírá pod kůži; proč nás na toto vyšetření neposlali ještě před samotným prvním pokusem o umělé otěhotnění, když jim přece muselo být jasné, že tato anamnéza může být příčinou případných neúspěšných pokusů o otěhotnění? Co je vede k tomuto přístupu? Koho vlastně zajímá neplodný pár po psychické stránce? Vždyť stres s každým "nepovedeným" IVF narůstá do obrovských rozměrů. Bezmezně důvěřují všemu, co jim v těchto centrech asistované reprodukce doporučí k užívání bez ohledu na cenu těchto léků nebo preparátů a přísně dodržují jejich rady. Jde opravdu o omyl nebo je to jen kšeft? V žádném případě nelitujeme jediné koruny vydané do léčby neplodnosti, kterou jsme podstoupili. Jenom je zarážející ten přístup.

V tomto těžkém období jsem se bavila se svojí zaměstnavatelkou o našem problému s neplodností. Během našeho rozhovoru mi vyprávěla o známé, která stejně jako já nemohla dlouhodobě otěhotnět. Pak ale začala navštěvovat paní Havlíčkovou, která jí pomohla alternativní léčbou k těhotenství. Ačkoliv jsem tomu po všem, čím jsme si s manželem prošli, více či méně moc nevěřila, vzala jsem si na paní Havlíčkovou telefonní číslo.

Když jsem přišla z práce domů, zatelefonovala jsem jí a domluvila si s ní schůzku. Když to slyšel můj manžel, tak se na mě podíval velice skeptickým výrazem a řekl mi „Věř a víra tvá tě uzdraví!“ V únoru roku 2003 jsem započala pod dozorem paní Havlíčkové alternativní léčbu. Tento způsob léčení spočívá v užívání správných bylinek, které vedou k vyčištění lidského organismu od pozůstatků po konzervativní léčby. Zároveň mě paní Havlíčková léčila při každé další návštěvě svou vlastní energií. Na sezení k paní Havlíčkové jsem začala docházet pravidelně.

Jelikož paní Havlíčková nepracuje v letních měsících, šla jsem si 4. 6. 2003 pro větší zásobu bylinek, které by mi vydržely po celé měsíce červenec a srpen. Když ale paní Havlíčková (jako tradičně) zjišťovala, které bylinky potřebuji, došla k závěru, že mé tělo žádné bylinky nepřijímá, protože jsem těhotná!

Moje reakce na tuto novinu byla absolutně ignorantní. Řekla jsem paní Havlíčkové, že jí děkuji, ale že to není možné. Rozloučila jsem se s ní a odešla domů. Tam jsem to s lehkým úsměvem na tváři řekla manželovi, který přijal tuto zprávu poněkud optimisticky a druhý den běžel do lékárny a koupil mi těhotenský test. K mému velkému překvapení byl tento test pozitivní!

Je to zvláštní pocit, když deset let čekáte na dítě, které nepřichází a nepřichází a najednou z ničeho nic držíte v ruce kousek počůraného papírku, který Vám říká, že to dítě, na které jste tak dlouho čekali a už skoro nedoufali přijde a teď možná roste ve Vašem těle. Nicméně jsem i přesto okamžitě běžela do lékárny koupit si další těhotenský test. I tento test dopadl pozitivně!

Na gynekologii mi ještě tentýž týden ultrazvukem těhotenství stoprocentně potvrdili. Těhotenství bylo navzdory předpovědím MUDr. Ulčové-Gallové, DrSc. úplně bezproblémové a dokonce se náš malý miláček držel v bříšku tak statečně, že byl ještě několik dní přenášen. Jakoubek se narodil 10. 3. 2004 s váhou 3, 80 kg a délkou 53 cm v nemocnici Neratovice, kde nám byla poskytnuta profesionální péče, ochotný personál a velice příjemné prostředí.

Po deseti letech běhání od doktora k doktorovi, od gynekologa ke gynekologovi a po několikanásobných pokusech přírodního i umělého oplodnění byl okamžik, kdy jsme si Jakoubka nesli z porodnice domů, tou nejhezčí odměnou. Nicméně sen se nám splnil a jedno dítě nám prozatím stačilo, takže jsem si po šestinedělí nechala vpravit do svého těla nitroděložní tělísko, které mělo zabránit případnému nepravděpodobnému otěhotnění. Na jaře roku 2006 u mě došlo k přerušení menstruačního cyklu. Domnívala jsem se, že jsem nastydlá, a proto jsem se urychleně objednala k mému gynekologovi na vyšetření. Pan doktor mě prohlédl a s úsměvem na tváři mi řekl „Gratuluji Vám maminko k Vašemu dalšímu těhotenství!“ Kačenka se narodila 18. 12. 2006 a nyní všichni čtyři společně žijeme v našem novém bytě, který jsme si pořídili hlavně z důvodu, aby měly naše děti dostatek prostoru pro bezpečný růst a bezstarostné dětství a dospívání…

Nikdy nám asi nikdo racionálně nevysvětlí: Jak to, že se nám po deseti letech trápení narodily dvě krásné zdravé děti, když předtím bylo těhotenství všemožnými testy vyloučeno? Pomohla opravdu alternativní léčba u paní Havlíčkové? Určitě ano, ale stále je potřeba najít logické vysvětlení a jediným takovým vysvětlením může být fakt, že dlouholetá neúspěšná léčba neplodnosti konzervativním způsobem je pro organismus neúnosná s ohledem na množství léků, které musela manželka pozřít. Alternativní léčba bylinkami je pro organismus šetrné řešení a musím uznat, že se tímto způsobem léčilo mnoho staletí před vynalezením prvního prášku. Je na zvážení každého člověka čemu dá přednost nebo čemu bude věřit.

Každopádně bychom rádi touto formou poděkovali paní Havlíčkové, která má podle našeho názoru nezvratný podíl na narození našeho syna Jakuba a dcery Kateřiny. Dále chceme poděkovat nemocnici v Neratovicích, kde se obě naše děti narodily, za kvalitní péči, ochotný personál a příjemné prostředí.

Za nepřesné uvedení datumů a odborných termínů se předem omlouváme, ale náš příběh začal v roce 1993, a to je hodně dlouhá doba nazpět. Pokud byste nalezli v textu nepřesné informace spojené s Vaší organizací či osobou, tak se Vám předem omlouváme a dejte nám prosím vědět přesné datum nebo termín dle zdravotní dokumentace. Rádi to zde opravíme.