Neplodnost a její léčba

Vznik tohoto projektu předcházela dlouhá cesta k vytouženým dětem. Neplodnost je nemoc a o nemoci se těžce mluví. Nikdy před svatbou by nás ani jednoho nenapadlo, že budeme mít diagnózu, kterou nechce slyšet žádný pár toužící po dítěti - neplodnost. Nechceme zde radit, co a jak udělat, kde jsou lékaři nejlepší a kde naopak nejhorší, ale pouze veřejně popsat tuto strastiplnou cestu k vytouženým dětem. Léčba neplodnosti je dnes na vysoké úrovni a je jen na rozhodnutí daného páru, kde tuto léčbu podstoupí. Toto rozhodnutí bývá velice těžké a my nebudeme do této oblasti jakkoliv zasahovat. Uvedením našeho životního příběhu chceme pouze ukázat ostatním neplodným párům, že naděje umírá poslední.

Touto cestou chceme také upozornit, že uvedená diagnóza rozhodně neznamená nemožnost početí potomka, i když se tyto pocity nepochybně dostaví, nevěšte hlavu, vždyť v dnešní době moderní medicíny se dějí úplné zázraky a pokud selže - stále tu existuje alternativní medicína.

Tento příběh je pravdivý a bylo těžké se rozhodnout pro jeho zveřejnění. V diskusním fóru můžete o svém problému s neplodností hovořit a podělit se o své zkušenosti, které mohou pro mnohé znamenat velmi důležitou podporu v této těžké životní situaci. Doufáme, že bude pro Vás přínosem a budete se aktivně podílet na její podobě.

Na základě definice WHO a pádnosti argumentu, že absence zdraví znamená nemoc, lze považovat bezdětnost za nemoc. Téměř všude na světě je příbuzenství hluboce zakořeněná kulturní hodnota. Rovněž v západním světě je ideál rodiny (s dětmi) jako základního kamene společnosti natolik silný, že existuje silný morální tlak pro jeho naplnění, a smůla neplodnosti se často považuje za osobní vadu. V jiných kulturách jsou společenské sankce ještě silnější, zejména v zemích třetího světa, kde jsou děti zárukou pro stáří, a v Japonsku, kde i dnes hrozí neplodné ženě vyhoštění ze společnosti.

Současně hrají významnou úlohu náboženské motivy. V polyteistických vírách jsou velmi důležité bohyně plodnosti a v monoteistických jsou stejně významná dogmata o reprodukci jako základu života. Pro mnoho párů rezignace na bezdětnost nepřipadá v úvahu. To, jestli mají děti, je otázka významu bytí, v materiálním i duchovním smyslu. Lidé jsou pod vnitřním tlakem vlastního pudu, kultury a okolí, a zdá se jim přirozené využít všech prostředků. Jejich škála je široká, od rituálů a náboženských poutí (kde jsou prosebné modlitby téměř vždy zaměřeny na plodnost ženy) až po vyhledávání lékařské pomoci.

Technický pokrok v lékařství, individualistický životní názor a relativní prosperita, v níž žije v západním světě mnoho lidí, to vše přispívá k šíření názoru, že "každý má právo být zdravý, každý má právo využít všech šancí být zdravý a každý má tedy právo na plodnost a potomky".

Mělo by být v zájmu každého státu, aby se rodily děti. Pokud WHO považuje neplodnost za nemoc, je nepochopitelné, proč v ČR není léčba neplodnosti plně hrazena z prostředků zdravotního pojištění.