1

Téma: Snažení o miminko

Ahoj všem co mají náladu si přečíst můj příběh a něco třeba poradit nebo mají podobně složitou životní situaci.

Poznala jsem se svým současným přítelem až když mi bylo 32. Já měla za sebou několik nepovedených vztahů a přítel jedno nepovedené manželství a malou dceru, se kterou se vídal o víkendech a prázdninách, hlídal také když byla dcera nemocná.
Velmi si rozumíme jak v životních názorech tak v trávení volného času, oba milujeme hory. Konečně jsem měla kluka, který mně vzal do skal a na hory, prostě báječný sen po tolika zklamáních. Dokonce i s jeho dcerou jsem si padla do oka a máme se rády, což se později ukázalo jako obrovský průšvih.

Náš vztah se slibně posouval, začali jsme plánovat společné bydlení a rodinu. Bohužel zde naše štěstí začalo umírat.
Přítelova bývalá manželka začala dělat peklo na zemi, nemá smysl unavovat seznamem naschválů a podrazů, kdo zažil něco podobného dokáže si to představit, jak to může vypadat, když používá dceru jako rukojmí a zbraň z pomsty, protože nesnese že je někdo spokojený. Manželství jsem jim nerozbila, když jsme se poznali,už spolu několik let nežili.
V té době jsme se dohodli, že se pokusíme o miminko, dcera přítele se těšila. Bohužel přítel byl ve stresu z vyhrocené situace kolem dcery,  matka se přestala o dceru totiž starat a já se zase nervovala, že na to nemáme klid, bylo mi 35 a už jsem to nedokázala zvládat v klidu, protože mi utíkal čas i když se mně můj lékař snažil podržet, že je zdravotně vše v pořádku.
Nakonec se situace kolem dcery natolik vyhrotila, že bylo nutné, aby si přítel vzal dceru k sobě. Měl téměř hotový byt v dvougeneračním domu rodičů (mimochodem dům zrekonstruoval). Domluvili jsme se tedy s rodiči, že se tam nastěhujeme všichni, babička byla nadšená a mi se těšili, že budeme mít konečně klid. To jsme se krutě spletli. Jen co dcera byla přestěhovaná a začala chodit do školy, začalo peklo s babičkou velmi podobné jako s matkou, začala nás přes vnučku vydírat. Zřejmě nezvládla, že její vnučka je se mnou v pohodě a utvořili jsme rodinu a ona má roli pouze babičky. Krutějšího člověka, který myslí pouze a jenom na sebe a je mu jedno, že jsou tři lidi neštastný jsem dosud nepotkala. Dopadlo to tak, že mě vyhodila, je takový zbabělěc že to jen vzkázala a ani mi do očí neřekla co jí vadí, ještě teď se klepu když si na to vzpomenu. Vrátila jsem se do mé garsonky a přítel zůstal s dcerou, do mého bytu bychom se nevešli. Takže teď je mi téměř třicet sedm, je ze mne vynervovaná troska, přítel i já dřeme jak koně a snad se do dvou let odstěhujeme i s jeho dcerou do vlastního. Bohužel všechno znovu, protože ho matka odmítla vyplatit. Jen pro představu přítele vychovala babička a ne tahle krutá žárlivá osoba, která si říká jeho matka.
Takže se vídáme jen občas, snažení o miminko je dost problematické a než se sestěhujeme bude mi  39. Jsem z toho hrozně smutná a zároveň prožívám obrovskou beznaděj a vztek, že na moje dítě už nebude čas. I když jsme oba asi zdraví, tak se to v takovém pekle za tři roky nepodařilo a to snažíme v těch správných dnech vídat. Je to peklo, občas mám dny, kdy
nevím proč žiju, nad vodou mě drží moje rodina, přítel a psycholožka.
Nejhorší na to všem je, že vím, kdybych se od těch dvou zlých ženských nenechala nervovat,mohlo by se podařit , ale jak na to když mi není 25 a utíká mi čas.
Měla bych si asi říct, je jsou jaké jsou, nikdo neví jak by se zachoval na místě bývalky a babičky, možná že pouze brání tímhle nešťastným způsobem dítě, bohužel nedokážu odpustit, když to zasahuje do snažení o mé dítě, nevím jak?
Každou radu vítám, jak na sobě pracovat a zvládnout to.
Přeju všem hodné a toleratní lidi kolem sebe.