1

Téma: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Na úvod bych ráda dodala že pořád doufám že se štěstí vrátí ale tentokrát se opře do mě plnou silou a zůstane aspoň tak dlouho dokud se svého drobečka nedočkám a nebude mi vrnět v náruči.
O miminko jsme se začali pokoušet v roce 2003 ale jen zlehka jen jsme si řekli že kdyby tak by nám to vůbec nevadilo ale že bychom se snažili to ne ,ale po roce snažení jsem to začala řešit s dr. ale opět jen tak zlehka s tím že mi dala nějaké hormony ale žádná kontrola UTZ nebo tak něco opět noc tak jsme to nechali tak a opět se nažili doma ale pořád žádné měření BT nebo tak něco.
V polovině roku 2004 mi dr. zjistila cystu čekali jsme co bude, zda bude stejná nebo zmizne, nemizla nakonec se začala zvětšovat takže jsem byla objednaná 3.1.05 na LPS byla to už druhá první jsem měla v roce 2001 věděla jsem do čeho jdu. Při zákroku odstranili cystu a endometriózu a profoukli vaječníky.
A tak jsem si naivně myslela, že když mi takhle hezky všechno vyčistili tak už nemůže přece nic bránit cestě k miminku a tak zase čekání dva roky a nic na konci roku 2007 poslala dr mého tehdy ještě druha na SPG a tam zjistili, že je astenozoospermie. První hádka kvůli miminku byla na světě můj milovaný manžel mi řekl že si mám najít takového, který bude schopen udělat mi miminko, tenkrát jsem mu na to řekla, že nechci miminko s někým, ale s ním asi to pomohlo nakonec souhlasil s doporučením dr. návštěvu CARu . takže první návštěva byla v lednu roku 2008.
V CARu nám doporučili rovnou IVF s ICSI tak jsem ihned začala stimulací začínající synarelem, který jsem stříkala do dubna a pak začala stimulaci gonalem a v květnu byl odběr bohužel jen 3 oocytů – 1 nezralý a 1 se přestal vyvíjet, takže k ET pouze jeden bobek Samozřejmě zázrak se nekonal a 9 dní po ET mě dohnala MS zklamání bylo veliké moc jsem tomu věřila, že se to povede. Po té zkouška s clostilbegytem 3 měsíce opět nic.
Následovala přestávka až do listopadu kde jsem začala stimulovat na další IVF bohužel se mi zvýšilo FSH takže jsem nereagovala moc dobře na stimulaci měla jsem nejvyšší možné dávky gonalu + luveris 17tý den  stimulace ET opět jen 3 oocyty – 1 nezralý k ET zůstali dvě bohužel se pomalu vyvíjeli takže po 50 hodinách mi zavedli 5buňku a 6 buňku kupodivu jsem 7 den po ET našla slaboulinkou čárku na testu radost byla veliká, ale nikomu jsem nic neříkala bylo to přesně na štědrý den takže jsem měla jen blažený usměv ale nechtěla jsem dělat naděje i manželovi říkala jsem si až mi to potvrdí CAR. Obden jsem testila, ale čárka nějak nesílela takýže jsem byla značně nervózní a na silvestra jsem začala špinit na nový rok už byla skoro normální MS na KO do CARu jsem šla až 6.1 tak jsem ještě testla 2.1 abych měla jistotu že zázrak se nekoná, ale kupodivu čárka byla docela hezká to věděl už i manžel. KO v CAR kde mi řekli že mám krev pozitivní HCG 69 iu ale 20 den hodně málo přesto mi dr dával naději a nasadil 3x2 utrogestan ,ale já si zašla na krev po dvou dnesch HCG poze 50iu bylo jasno bylo to jen biochemické těhotenství opět zklamání.
Hned ten měsíc tj. v lednu  jsme se domluvili s dr. že zkusíme IUI protože se SPG za půl roku výrazně zlepšilo manžel papal poctivě zinek selen a ukázalo se že opravdu to funguje, ale ani IUI nevyšlo. Dr. doporučil darované vajíčka mé FSH vysoké a kvalita vajíček špatná, a že mám vlastně  přechod s tím jsme se pro zatím rozloučili. S manželem jsme se domluvili že až jednou našetříme že to třeba za 3 nebo 4 roky zkusíme.
V únoru jsem ještě měla jíst nějaké prášky na sliznici tak jsem je jedla, ale s MS v březnu jsem vše vysadila se slovy že už mám dost všech hormonů mé tělo řvalo po odpočinku. Pila jsem jen kontryhelový čaj papala zinek selen se slovy když pomohly manželovy proč né mě ale ty jsem jedla od ledna. přidala jsem sem tam decku dvě červeného vína to byla má samoléčba. Manžel začal chodit do posilovny začal jíst BCAA na růst svalů, nevím co, ale něco pomohlo a já v dubnu MS čekala marně a čárka na testu 15.4. byla jako vyšitá. Nedovedete si představit tu obrovskou radost. Zašla jsem si dvakrát na HCG krásně rostlo.
O týden později 22.4 mě dr. uzemnil, že nic zatím na UTZ nevidí a že se může jednat o mimoděložní opět zklamání a čekání další týden na UTZ zda bude něco vidět to jsem byla přesně v 5tt . 29.4 v 6tt na UTZ jde vidět váček s plodovým žloutkem v duchu hurá je to tam kde to má být ovšem dr. mě opět uzemnil že se může jednat o zamlklé těhotenství takže další týden nervů jestli naskočí srdeční akce. Takže opět radost tlumil strach. A konečně 6.5 máme srdíčko plod velikostí odpovídá staří hurááá zrovna jsme slavili rok od svatby a tak jsme vše radostně oznámili s tím že nemáme vyhráno, že první trimestr je nejhorší tak to všichni i brali nicméně radost všech byla veliká všichni věděli čím jsme si při cestě za miminkem prošli. 
Bohužel zase přišlo něco co mi mou radost nutně mlžilo onemocněl mi pejsek kterému nebylo ani 8 let a tak začalo lítání po vetešině, ale s pejskem to šlo hodně z kopce naštěstí mé těhotenství probíhalo klidně bez nevolností chodila jsem do práce a pak se starala o pejska který na tom byl hůř a hůř a 17 .5 zůstak přes víkend na vetešině na kapačkách, bylo mi smutno ale pořád jsem se utěšovala že všechno bude dobrý a že se mám radovat že čekám vytoužené mimi a kapačky pejskovi pomůžou.
Bohužel pejskovi to nepomohlo a já si nahlásila  na čtvrtek a pátek kvůli němu dovolenou a taky už jsem měla v plánu jít na neschopenku, abych už se nemusela tahat s krabicemi se zbožím a natahovat se do regálů a tahat kola v pátek 22.5 jsem donesla do práce PN s vysvětlením a omluvou, že jsem opravdu nelhala a že miminko u nás je zázrak že jsem těhotenství neplánovala, protože opravdu mi řekli že mám přechod, Zaměstnavatel kýval že to chápe.
S pejskem to šlo z kopce denně na kapačkách krev horší a horší diagnoza selhání ledvin v noci jsem s ním chodila co 2 hodiny ven na čůrání už pomalu nemohl stát hrůza a utrpení. Pak přišla osudná neděle odpoledne poslední kapačka pejskovi večer se to zhoršilo a museli jsme volat dr jetli pejska uspí že má hrozné bolesti a to už bylo moc i na mě a já brečela a brečel i manžel nedokázala jsem s ním jet a být s ním když naposled zavřel navždy  očička. Snažila jsem se uklidnit kvůli miminku, V jedenáct večer už byl pejsek v nebíčku a i pohřben manžel na uklidnění si nalil víno a dal si hlta ale já už cítila že něco není v pořádku šla jsem na WC a zjistila že krvácím takže den BLBEC neskončil a to jsme netušili že všechno teprve začíná.
V nemocnici si mě nechali řekli mi že mám hematom nechali si mě tam 3 dny to už jsem byla 9+4tt. produsili mě ve středu 27.5 snažila jsem se být v klidu a netahat nic bohužel pejsek mi chyběl a neubránila jsem se sem tam jsem prostě musela slzám dát průtok. Manžel jako na potvoru byl měsíc pracovně pryč jen víkendy trávil doma bylo mi smutno  a tak jsem si sehnala štěňátko hned bylo veseleji. Problém opět nastal 4.6 kdy jsem začala opět krvácet manžel byl pryč a tak na pohotovost mě vezl bratr který naštěstí bydlí ve stejném městě jako já. Tam mi dr řekl že mimi je v pořádku a holt s krvácením nic nenadělá že mám hematom a že je to s toho takže jsem jela domů prý kdyby to začalo znovu mám přijet zase ale to bych bráchu otravovala tak 3 x za noc měla jsem i bolesti, nějak jsem noc překonala ráno ze mě vyšel menší kus sražené krve a bolest byla pryč tak jsem si říkala že třeba už odešel hematom, že si konečně začnu užívat těhotenství. měla jsem klid asi 14 dní pak se vrátila bolest a dva dny na to 21.6 mě opět manžel vezl na pohotovost tentokrát to byl opravdu průtok takový že ani rifle nezůstaly ušetřeny a já zůstala dostala jsem kapačku a za dva dny jsem opět byla propuštěna se slovy že holt to dělá ten hematom a že kdyby něco mám zase dojet.
A zase byl chvilku klid tentokrát už jen týden 30.6 úterý naštěstí už byl manžel doma. Jela jsem ráno na krev a vrátila se asi za hodinu začali mi bolesti a já věděla že to není dobrý tu bolest už jsem znala začínala v kříži a šla do podbříška kolem druhé jsem začala krvácet tak jsem psala manželovy do práce at se připraví na to že pojedeme na pohotovost. Tentokrát na pohotovosti mi bylo řečeno že mám hematom  a placentu nízko u blízko vnitřní branky jeden dr mě chtěl poslat domů druhý mě tam chtěl nechat já souhlasila protože doma bych byla na nervy. opět kapačka na zastavení krvácení . To bylo úterý a já ještě doufala jak v pátek půjdu domů bohužel ve čtvrtek opět velké krvacen,í kapačka a já se pomalu smiřovala že dokud se placenta nevytáhne růstem dělohy víš tak zůstanu v nemocnici, ale co bych pro miminko neudělala že. přišla sobota večer a já opět začala ale hrozně moc krvácet měla jsem ukrutné bolesti nic nepomáhalo a já po 6 ti hodinách v bolesti se o půl jedenácté večer ocitla na porodním sále se slovy že mám kontrakce a zkrácený čípek. Primář se nažil zklidnit to a zastavit krvácení což se jim ve 4 ráno podařilo, ale na porodním síle jsem ležela až do večera do 22 hod na stole celá dolámaná , ale nechtěli mě převážet kdyby se to vrátilo a já začala zase krvácet měli už připravenou i krev na transfůzi naštěstí byl klid až do večera tak mě aspon přeložili na pokij s intenzivní péčí vedle porodních sálů a já konečně zase ležela na měkké posteli a dostala prášek na spaní a krásně bez bolesti se vyspala do pondělí, kdy mě zase převezli na pokoj. Bohužel opět večer přišla moje doba a jí začala krvácet a opět měla bolesti naštěstí se to po 4 hodinách zastavilo po kapačce a injekci algifenu a prášku na spaní. Pak přišel osudný den, který jsem ještě netušila že bude můj poslední kdy jsem byla těhotná. Ráno po večerním krvácení mi vzali krev zjistili že mám už velice špatný krevní obraz takže jsem dostala 2 sáčky krevní transfůze poprvé v životě byl to hrozný pocit pořád do mě něco kapalo jedna kapal 3 hodiny takže jsem snídala v 8 ráno před transfůzí a oběd jsem dostala až po transfůzích, které do mě kapali pomalinku do 17 hodin pak jsem si dala krapet jídla bo mi nic už nechutnalo. Byl za mnou manžel ten tam chodil každý den ale ted došel později protože byl v práci a to už jsem mu říkala že mám strach že mě zase pobolívá břicho a v kříži samozřejmě mě utěšoval že nemám vidět pořád všechno tak černě asi jsem měla tušení. Odešel a já začala mít bolesti a krvácení se opět vrátilo . začalo to kolem 18hodiny dostala jsem kapačku a poprosila at mi hned píchnou algifen naivně jsem si myslela že když mi dají injekci proti bolestem hned že to přejde krutě jsem se mýlila. O půl jedenácté došel primář musela jsem se doploužit na ošetřovni kde mě prohmatal samozřejmě ze mě zase hrčela krev i s se sraženinama konstatoval že se otvírám a že mám vlastně kontrakce, ale že to zkusí nějak zastavit sestřička mi píchla něco silnějšího od bolesti a já ležela v křeči a čekala na to kdy to konečně zabere, Bohužel nezabralo a já ve čtvrt na dvanáct cítila jak ze mě vyšlo něco velkého a v breku volala že jsem asi potratila a prosila holky at zavolají sestru ta ihned doletěla a podívala se já byla vystrašená tak že jsem nechtěla ani dát nohy od sebe natož ji ukázat co to vlastně ze mě vyšlo bylo to hrozné nakonec se podívala a řekla že je to velká sraženina ihned mě i s postelí převáželi opět na porodní sál kde mě stěží přesunuli na porodní stůl. bylo kolem mě lidí jako v úlu dovezli ultrazvuk a já naposled viděla mého milovaného Honzíka jak jsem mu říkala vlastně celou dobu těhotenství. Ještě mával ručičkama a srdíčko krásně blikalo bohužel v ten moment zase ze mě vyjeli ty sraženiny a pak už bylo konstatovaní , že noc nemůžou dělat že potrácím tak jsem prosila at mě uspí že se zblázním a přesně v 23:40 jsem usínala. Probrala jsem se v 00:15 vše bylo za mnou a já teprve začala brečet cítila tu hroznou prázdnotu bylo to hrozný. V jednu hodinu už jsem ležela na pokoji tentokrát už na gynekologickém né s těhulkama a řvala a řvala napsala sms manželovi, sestře a švagrové. Pak jsem dostala něco na uklidnění a usla. Ráno to bylo asi nejhorší probrala jsem se o půl paté a opět jsem jen brečela a brečela napsala jsem zbylým blízkým sms s dodatkem at nepíšou nevolají nelitují , že se s tím musím vyrovnat sama. Jen manžel napsla že má dovolenou a že dojede dojel v deset byl zlatý snažil se mě utěšit byl a je moje největší opora jakou si můžu jen představit.
Moc mu děkuju.
Ted už jen zbývá doufat, že se štěstí usměje a že tentokrát se jen neotře ale zůstane až do konce.

15.7.2010 Magdalénka narozena ve 34tt 2040g a 46cm 15.3(8měsíc) má 9380g a 74cm kočička moje milovaná

2

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Ahojky Oliii, brečím tady nad Tvým osudem a přeju Ti, aby jsi jednou držela ten vrnící zázrak v náručí.... Drž se.

3

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Olinko, je mi to moc  líto, hrozně moc jsem vám držela palce. Žádná slova nepomůžou, bohužel to zůstává jen na tobě. Moc na tebe myslím, kdybys cokoliv potřebovala, třeba jen prohodit pár slov nebo písmenek, ozvi se. Jsem tu pro tebe.

Pronatal,1 x IVF,2 x KET, (v 37+5 tt) 27.1. 2010 dvojčátka Anička (3680 g a 50 cm) a Kubíček (2570 g a 43 cm)

35 let...... nyní přirozeně 12+0tt

4

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Olinko, fakt nemám slov zlatíčko ..... :(
Drž se !!!!

36 let, syn 17 let, 11.11.2009 Ferda a Ferda jsou na světě!!! smile
David 2540g, 47cm a Tobias 1740g, 42cm :-) v 34+0

5

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Olinko,
břečela jsem nad tvým příběhem a říkala jsem si, je až neskutečné, co vše může osud naložit na tvá bedra.... Všechny, kterým se nám nedaří otěhotnět, si musíme říkat, že všechno zlý je k něčemu dobrý, musíme vydržet a bojovat a určitě se nám podaří otěhotnět  - a to pak budeme ty nejlepší MÁMY na světě smile
32 let, 1x neúspěšné IVF, neprůchozí vejcovody, vysoké FSH.....

miminko po IVF a nyní další // normální cestou

6

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

vanesko doufám že nakonec ten boj vyhrajeme i když je dlouký někdy moc hodně moc těžký http://www.celysvet.cz/skin/smile/s5831.gif

15.7.2010 Magdalénka narozena ve 34tt 2040g a 46cm 15.3(8měsíc) má 9380g a 74cm kočička moje milovaná

7

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Olii, pláču nad Tvým příspěvkem!!! Držím palečky, aby se i k Tobě štěstíčko otočilo čelem!! Taky jsme čekali dlouhých 5 let, těhotenství bylo samá komplikace - ale nakonec jsme se dočkali a v postýlce nám spinká čtyřměsíční Honzulka.

Věřím tomu, že jednou se dočká každá - moc, moc, moc držím palečky!!! A posílám spoustu sil do dalšího boje!!!

1xIUI, 4xIVF+ICSI - 24.3.2009 Honzulka (3000g, 48cm)
20.8.2009 - 68cm, 6,92kg

8

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Oliii,opravdu jsi mi vhrnula svým příběhem slzy do očí!Já čekám na naše miminko už 12 let,6 let jsme čekaly zázrak a ted už 6 let bojujem s lékaři a měla jsem už milionkrát chuť to vzdát,ale vždy jsem si řekla:stojí mi to za to a já to dokážu!!Je to někdy hodně těžké najít v sobě tu sílu (a to jsem zdaleka nezažila to co ty) ale pro pro ty vytoužené mimísky to dokážeme!!!!! wink
Přeji mooooooooooooooc síly,pevné nervíky a vytrvalost!!

33 let.nový začátek s novým přítelem a výsledek -4.2.2011 holčička Lucie 2100 g a 42 cm

9

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Oliii, pane bože, to je hrozný, prožila jsi něco moc ošklivého. Možná to bylo způsobené tou hromadou stresu, co jsi zažila. Ale kdo ví, čím to mohlo být. Je to strašně smutné. Věřím, že se Honzíček vrátí. Přeji Ti moc moc síly. Jediný, co ti pomůže bude čas. Úplně mě to rozhodilo...

Evika77, 32,syn Tobiáš 4roky a 19.8.2010 se narodil Šimonek 3080g a 50cm :-)
http://www.modrykonik.sk/fotoblog/evika … monek/?new

10

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Ahoj Oli, přeju ti moc štěstíčka. Věř, že se miminka určitě dočkáš. My jsme čekali 7 let - prošli jsme 8 IVF - až při tom posledním jsem viděla //. Každý neúspěch jsem strašně obrečela - nevěřila jsem, že někdy budu mít vlastní děti - ale stal se zázrak a já mám doma doma dva 6měsíční rarašky - terezku a Arnoštka!!!!
Jsi statečná holka a já ti budu držet moc pěstičky, aby teď už všechno bylo v pořádku - a ty jsi svoje vytoužený mimi držela v náručí!!!!

38let, 5x IVF, 3x KET, 29.6.2009 - Arnoštek 2,61 kg/46 cm a Terezka 2,68 kg a 47 cm
http://www.modrykonik.cz/album/album.ph … mID=481444

11

Re: Jak mě štěstí minulo jen se otřelo a zase zmizelo

Tak jsem ani nenapsala že i můj příběh nakonec došel ke šťastnému konci ač teda rok 2009  byl hodně krutý i ten konec roku kdy jsem znovu přirozeně otěhotněla a zdálo se že štěstí je opět u mě tak byl hodně smutný umřela mi máma a já ji nestihla ani říct že jsem zase těhotná a samo sebou skončila jsem v nemocnici s krvácením po 3 dnech jsem šla domu pořád 2 v 1 po pohřbu jsem opět skončila v nemocnici ale vratila jsem se pořád 2 v 1 asi máma na nás dohlížela nakonec se mi v červenci ve 34 tt narodila krásná holčička která byla zdravá a měla se k světu ted už spinká ale přes den je to rárašek neposedný ale to k těm prcků patří. Dneska měla přesně 14 měsíců a dělá mi jen samou radost smile přeji všem nakonec šťastný konec tak jako já a to je ona moje zlatíčko  http://img97.imageshack.us/img97/1105/dsc01047hd.jpg
http://img542.imageshack.us/img542/184/dsc04538n.jpg
no není krásná smile

15.7.2010 Magdalénka narozena ve 34tt 2040g a 46cm 15.3(8měsíc) má 9380g a 74cm kočička moje milovaná