1

Téma: Jak je to s tou nadeji...

Dobrý den

Zabrousil jsem tady náhodou, něco jsem hledal a napadlo mne, že bych taky mohl přihodit svůj příběh. Nebude to nic optimistického, bohužel. Kdo nechcete, nečtěte to.

Krátce naše historie. Vzali jsme se v 27 letech. Dnes je nám kolem čtyřiceti a o dítě jsme se snažili 12 let. Marně. 4x neúspěšné IVF, dvakrát laparoskopie, hormonů, že by tím člověk vypěstoval dva Frankensteiny, několikrát lázně, kdejaká zaručená metoda, každá alternativní léčba, která vás jen napadne. Dvanáct let je dost dlouho na to, aby člověk vyzkoušel absolutně vše, co existuje. Nebudu to zbytečně rozpitvávat, v podstatě jsem na těchto stránkách nenašel nic, co bychom nezkusili. Podotýkám důležitou věc, žádný problém nebyl nalezen ani na straně mé, ani na straně manželky. Jinými slovy, my bychom vás rádi léčili, kdybychom měli co a absolutně nemáme šajn, proč nemáte děti.

Ze začátku jsme byli optimisté. Byli jsme mladí a ono to přece nějak půjde, vždyť nám nic není. To nám vydrželo tak dva roky. A pak stále hůř, stále větší nervozita, stále znovu probouzená a zabíjená naděje, že třeba teď, teď už ano. Mezitím mraky nejrůznějších odborníků: „to je jasné, ta příčina je přesně tohle…, to musíte jen … a pak to hned půjde“. Někteří šli dokonce tak daleko, že nám předepisovali přesný postup, aby to byly nakonec dvojčata a to kluk a holka. Výsledkem byla jen psychika na sračku (oba, já i manželka) a jedna veliká nula.

Nakonec si v našem okolí pořídil děti snad každý, od stočtyřicetikilové ošklivky, kterou nikdy nikdo neviděl s chlapem, přes všechny mé kamarády a známé až po feťačku z vedlejší ulice. Jen my dva, zdraví, nekuřáci, sportovci nic.

Zvykl jsem si na ledacos. Na to, že jsem se o sobě dozvěděl, že jsem asi impotentní, nebo že si děcka nepořizujeme schválně, kvůli penězům, případně že „to“ holt neumíme dělat nebo že je manželka lesba.

Na co si ale nezvyknu nikdy je na poskytování „zasvěcených“ rad „jak na to“ od lidí, kteří si jedenkrát švihli a měli hotovo. Na takové to „nesmíte se na to tak soustředit…“, nebo „to musíte potom držet nohy nahoře“ a tak.

Také jsem poznal, že je na světě dost zlomyslných „dobráků“, kteří vám s velkou chutí vmetou do očí: „jó to ty nemůžeš vědět, to je vidět, že nemáš děcka…“.

Co vím dnes.
Vím, že bez vyjimky všichni takzvaní senzibilové, homeopati, akupunkturisté, kineziologové, kartářky a ostatní verbež jsou parta šarlatánů, která umí velké kulové.
Pochopil jsem, že medicína se tluče v prsa, co všechno zná, ale ve skutečnosti jen umí třísknout palicí do jemného mechanismu a doufá, že se třeba rozeběhne.
Vím, že na problém neplodnosti se nabaluje banda vyžírek, kteří z vás budou tahat peníze, protože moc dobře ví, jak jste zoufalí.

Poslední pokus o IVF se odehrál před rokem (UNICA Brno). Přístup fantastický, osobní, profesionální a my udělali tu strašnou chybu, že jsme opět začali věřit. A ono to i ze začátku dobře vypadalo. Akorát to nakonec „trošku“ zkazil opět negativní těhotenský test. Tehdy jsem pochopil, že je to definitivní, že zázraky se prostě nedějí, že bůh je prostě zlomyslná k…va.

Ano, máte pravdu, naděje umírá poslední. Bohužel někdy je to strašně dlouhé a bolestivé, než konečně chcípne. Pokud jsem vám pokazil náladu, tak promiňte.

Petr Brok

2

Re: Jak je to s tou nadeji...

Dobrý den Petře,

nedá mi nereagovat i když nevím, jestli sem ještě nahlédnete. Chápu Vaši bolest, znám to z vlastní zkušenosti. Věkem jsem na tom podobně jako Vy, mám za sebou 8 IVF cyklů, 3 operace a vše ( alternativní) co jste popisoval. Až ten poslední pokus má zatím šťastné pokračování. Před posledním pokusem jsme přeléčili chronickou chlamýdiovou infekci ( vysoce pozitivní cHSP 60- specielní vyšetření) a brala jsem vyšší dávky kortikoidů (Prednison 25 mg/den). Vše tohle byla více méně naše vlastní iniciativa. Byl to náš poslední pokus před darovanými oocyty. Nevím co pomohlo, možná něco úplně jiného. Možná Vás to bude zajímat. Když tak napište. Hodně štěstí. M.

3

Re: Jak je to s tou nadeji...

Dobrý den

8 IVF cyklů je neskutečné číslo. Neurazte se, ale překvapuje mne, že jste naživu. Když už odhlédnu od finanční stránky věci (odhaduji náklady na něco kolem 400 000 Kč), je to po zdravotní stránce o život. My jsme podstoupili 4 cykly a z toho posledního se manželka stále ještě dává dohromady. Tedy zdravotně, o psychice vůbec nemluvím.

U nás opravdu nenašli nic. Já se pohybuji kolem středních tabulkových hodnot (měřeno v 39 letech, tedy ve 27 to muselo být ještě výrazně lepší). Manželce nenašli už vůbec žádný problém, prostě nic. Jak říkám, oni nemají co léčit, nakonec nás všichni začnou směřovat k dárci vajíček nebo spermatu, protože si prostě neví rady. A tuhle alternativu jsme zase nechtěli my. Protože já bych opravdu raději viděl, jak se u mého děcka projevuje moje technické nebo manželčino výtvarné nadání, než sklony k hracím automatům a drogám – takový případ máme přímo v naší rodině.

Je to na dlouhé povídání, které je zbytečné, protože my jsme to už opravdu vzdali. Prostě už toho máme dost. Po psychické stránce jsem nezažil více zničující tlak. Ale vám to asi nemusím povídat.

Momentálně se smiřujeme s tím, že děti mít prostě nebudeme a na procházce se snažíme nepotkat nikoho s kočárkem. Bohužel, zrovna nastává období, kdy si všechny možné sestřenice a jiné příbuzné pořizují první nebo druhé dítě a tak jsme nuceni absolvovat kdejaké křtiny nebo ožíračku se šťastným tatínkem. Takže přimontujeme na ksichty nacvičené úsměvy, povinně uděláme ťu, ťu, ťu a snažíme se neslyšet dotazy typu „a kdy vy si konečně pořídíte nějakého potomka?“. No, manželka pak probrečí noc a já tluču do boxovacího pytle.

Ale, snad se to časem zlepší a já nebudu muset odcházet, když mi nějaká šťastná maminka zase bude vykládat, jak oni se bóžíčku skoro sedm měsíců museli snažit o druhé dítě, jak už z toho byla celá hotová. No, kdo tyhle věci nezažil, neví, co to s člověkem dokáže udělat a nepochopí, jak moc vám to dokáže poničit život.

Vám přeji hodně úspěchů a ať se všechno povede. Kdyby nic jiného, tak si to krucinál zasloužíte, ne?

Mějte se
Petr

4

Re: Jak je to s tou nadeji...

Dobrý večer Petře,

vím, že 8 pokusů není málo, ale nejsem tady zdaleka jediná s tímhle nebo i vyšším číslem. Zaznamenala jsem tady holku, které se povedlo na 12. nebo 13. pokus.
    Ty pocity po každém neúspěchu jsou kruté. Já měla ještě to "štěstí," že jako zdravotník se starám o cizí dětičky. Nevím, jak jsem pokaždé zvládla znovu přijít do práce. Denně pod rukama cizí miminka. Možno fakt platí ono.....co tě nezabije, to tě posilní......., ale já o tu sílu vůbec nestála.
Paradoxně nejhorší byli první 3-4 pokusy, poté se to stane tak trochu "rutinou"- obrana organizmu.
My jsme poslední 3 pokusy absolvovali v Reprofitu a byli to ministimulace (Clostilbegyt + dopichování nižších dávek FSH). Je to pro organizmus šetrnější a finančně levnější ( 15-25 tis. podle nadstandardů, délky kultivace a množství léků).
      Reprofit můžu skutečně doporučit, ne jenom pro dobrý lidský přístup. Mají ale i výbornou embryologii a to je klíčové.
Kromě toho se specializují na darování gamet.Proto jsme je vyhledali. Rovnou jsme měli zájem o dárcovský program, spíše Dr. nás přesvědčil ještě zkusit ministimulace. My máme oba vysokoškolské vzdělání a to byl i náš požadavek, když jsme se bavili o darování. Dr. nás ubezpečil, že to nebude problém, jestli vydržíme čekat. Mají prí hodně dárkyň z okruhu studentek VŠ. Jasně, že to není záruka, ale pro nás to bylo přijatelné. Naopak, když se člověk s tou možností naučí žít, je vlastně vděčný, protože má další naději.
           A ještě jedno jsme zjistili. To že vám nenajdou žádný problém, ještě neznamená, že žádný není. Příroda bude vždy o krok před medicínou. Proto jsme trávili hodně času na internetě a pátrali po jakékoli nové informaci, studii, možnosti vyšetření či léčby. Chlamýdie mi vyšetřovali opakovaně( v průběhu 3 let), vždy jen prí anamnestické protilátky a to prí většina populace. A nemá to na léčbu neplodnosti vliv, pokavaď to nezpůsobí neprůchodnost vejcovodů.
Hledala jsem proto specialistu na danou problematiku a až Dr. z referenční laboratoře v Praze mi potvrdila chronickou aktivní infekci a doporučila léčbu (podle pár studií, ověřené to asi není,  může totiž zhoršovat výsledky IVF- horší kvalita vajíček i nidace ). Je to jen téze ale neměli jsme co ztratit.
A  vyšší dávky Prednisonu? To nám poradil Dr., prí to dávají imunologové v zahraničí, v ČR prí moc ne. Prostě jsme zkusili všechno.
    Mnoho krát jsem si myslela, že jsem již za tou hranicí, kdy ještě  člověk dokáže bojovat a prohrávat. A to nezáleží na počtu absolvovaných pokusů. Ale vždy jsem nakonec zjistila, že ještě nemám jistotu, že jsem zkusila vše, že to ještě nemůžu zabalit. Že nebudu šťastnější když to vzdám.
     Každý máme svoji hranici trápení i naděje. Přeji vám, abyste našli sílu žít šťastně před ( ale i za) tou hranicí. Na obou stranách je to těžké a každý z nás má právo si vybrat . Hodně štěstí. M

5

Re: Jak je to s tou nadeji...

Dobry vecer Mirabel,

cetla jsem Vas pribeh i pribeh Petra. Je mi sice 37 let, ale tak douhou cestu jako vy dva za sebou nemam. Uz skoro rok chodime do jednoho CAR, mam za sebou jedno zamlkle tehotenstvi v 9. tydnu se slovy, ze mi v krvi nasli zvysene leukocyty, takze jsem asi chytla nejaky vir. Netrpim na zadne virozy, o zadnych jsme ani nevedeli po celou dobu. Ceka nas vysetreni imunologie a hematologie. I tak jsem se rozhodla pro vysetreni chlamydii a herpes viru. Oba zpusobuji potraty.

Rada bych se Vas zeptala na vysetreni chlamydii, jestli jste toto vysetreni absolvovala v CAR ci u sveho gynekologa. Pisete, ze to standardni jste absolvovala po dobu tri let a az to specialni v referencni laboratori. Zajimalo by me o jakou laboator se jednalo nebo zda bych mohla o toto vysetreni zadat napr. svuj CAR si cveho gynekologa. A jak se toto specialni vysetreni jmenovalo.

Moc Vam dekuji a preji hezky vecer.

Mila

1x IVF ICSI - ZT v 9. tydnu, nyní Reprofit..

6

Re: Jak je to s tou nadeji...

Dobrý den Mila,

co se týče chlymýdií obyčejně se dělají 2 typy vyšetření- za prvé: protilátky( může Dr., nebo poproste imunologa, ten se poté k výsledku snad lépe vyjádří), za druhé: vám váš gynekolog může poslat výtěr z krčku dělohy na vyšetření chlamýdií metodou PCR, někdy posílají i moč. Myslím, že je dobré nejdříve absolvovat tohle, je to správný postup. Pokavaď by jste skutečně v nedávné době ( myslím tím měsíce) prodělala tuhle infekci, měl by být stěr pozitivní a ve vyšetření protilátek by se to mělo také odrazit. Pak je nutno se přeléčit, obyčejně dávají Dr. Sumamed, samozřejmě nutno přeléčit i partnera. Bez toho to nemá cenu.
Jiná možnost je, že u někoho infekce probíhá chronicky, i několik let. To se dá potvrdit v rámci imunilogického vyšetření, jedná se o protilátky proti cHSP 60 (protilátky proti Chlamydial Heat-Shock Protein 60). V Praze to vyšetřuje napr. Clinlab (ale určitě i jiné laboratoře i mimo Prahu) a indikuje to imunolog. Ale opakuji, tohle konkrétní vyšetření potvrzuje chronickou, často léta probíhající infekci . V případě že se pomýšlí na inf. která u vás případně vyvolala ZT má nejdříve význam vyšetření protilátek ( ty pak eventuelně opakovat z odstupem 4-6 t.) a ten výtěr. Pokavaď by byli protilátky i výtěr negativní, tak je tahle infekce s určitostí vyloučena. Obyčejně jsou ale protilátky pozitivní ( u většiny populace) a tam to pak záleží na interpretaci imunologem. Já je měla také pozitivní, ale prí ta infekce proběhla již dávno a že je to časté. Tam má význam to další vyšetření pro vyloučení chronického průběhu.  Hodně štěstí. M.

7

Re: Jak je to s tou nadeji...

ahoj. Chtela bych si prihodit trosku do mlyna k tematu. Asi nejsem v tak beznadejne situaci, protoze uz jedno dite mame. Chlapecek se narodil po 3.-tim IVF. Prvni dva zkoncily hnusnym potratem. Mam potrebu sem dnes neco napsat, jelikoz jsem zjistila, ze ani 6.pokus IVF zase skoncil neuspesne. A i kdyz maly rostak spokojene chrupka vedle v pokoji, moje duse boli uplne stejne jako kdykoliv pred tim. Ne-li vic. Po tech vsech nadejich vzbuzovanych doktory se slovy "ted uz vime jak na to" nebo "vypada to vsechno nadherne" a "takova krasna embrya jste jeste nemela" a "pripravte se na dvojcatka" je vysledek obrovska rana. Mam za sebou 7 let pokusu o otehotneni- klasickych i alternativnich. Rozhodne jsem k problemu pristupovala aktivne a neplakala v koute. A nakonec to vypada, ze uz jsem na deti "moc stara"! To je mi jen neco malo pres tricet!!! Na vsechny hormonalni davky reaguji dobre, po odberu vajicek se zotavuji rychle, vedlejsi problemy nemam. Tak proc?
Ja jsem si vybrala rodinu, ne karieru. Byla jsem prvni, kdo se z okruhu mych pratel takto rozhodnul ...a ted jiz vsichni maji dve az tri deti. Moc to boli. Nejvice se mi vyplatila strategie nahlas vyrcene pravdy. Vsichni vi, ze IVF podstupujeme, vsichni vi kdy a tak se nikdo hloupe nepta. Pak uz se jen diplomaticky mlci. Do te doby, kdy se ze vseho zase oklepu (zamerne nerikam my), nasetrime a podstoupime cely kolotoc znovu. nadeje umira posledni. Jen tentokrat mam pocit, ze uz je ten plaminek velice slaby.

8

Re: Jak je to s tou nadeji...

LOSICE, mám za sebou 8 IVF a teprve až to poslední bylo úspěšný - teď mi v pokojíčku spinkají dvě naše zlatíčka a já si říkám, že zázraky se opravdu dějí ---- i když to čekání na ně  bylo hodně vyčerpávající. Předtím jsem nikdy nebyla těhotná, prošla jsem všemi možnými a nemožnými vyšetřeními --- prý jsme oba zdraví, na léky jsem taky dobře reagovala --- i když po všeh těch pokusech moje vaječníky už netvořily tolik vajíček jako poprvé,..... ale  kde byl problém, proč u těch předešlých 7 IVF se žádně embryjko neuchytilo, nevím.  Před 8. pokusem jsem jezdila do Prahy, za léčitelem --- brala jsem necelých 6 měsíců nějaká homeopatika...... a po  dobrání mi ten léčitel řekl, že teď je největší šance pro početí --- zkusili jsme 8. pokus  a ono to vyšlo!!!!!
myslím, že když jednoho syna máš, jednou se zdařilo, zdaří se podruhé --- jen to čekání je strašný a o neúspěších nemluvě. Probrečela sjem plno nocí, ale nic to nepomůže ------ chce to jen bojovat a nevzdávat se!!!!!
Přeju ti plno sil a hlavně hodně štěstí!!!!!!

38let, 5x IVF, 3x KET, 29.6.2009 - Arnoštek 2,61 kg/46 cm a Terezka 2,68 kg a 47 cm
http://www.modrykonik.cz/album/album.ph … mID=481444