Jít do obsahu fóra

Fórum o neplodnosti - umělé oplodnění

Nejste přihlášen. Přihlaste se, nebo se zaregistrujte.

Odpovědět

Odpovědět

Vytvořit a poslat váš nový příspěvek

Můžete použít: BBCode Obrázky Smajlíky

Pole označena slovem %s musí být před odesláním formuláře vyplněny.

Povinné informace pro hosty




Požadované informace

Prohlédnout téma (nejnovější)

4 Poslal katerinas

Xkaty,
dodatečně Ti gratuluji k narození Jiříčka a přeji hodně zdravíčka.Já vím,že je důležitější láska k díděti než materiální zabezpečení.Moc jsem si dítě přála a asi kdyby se nezadařilo,zase bych šla do boje.Těšila jsem se na těhotenství jak si ho budu užívat a také,že zůstanu hned doma,protože mám jak psychicky,tak i občas fyzicky náročnou práci,ale nakonec ta mě drží nad vodou,jak jsem již psala.Chtěla bych vydržet v práci až do MD,když nenastanou problémy.Źe mě,ale takle dostane na kolena psychika,to jsem nečekala.Prostě přichází jedna rána za druhou.S partnerem se vídáme také jenom  o víkendech a teď ty dluhy a výplatu nemá nic moc.Převážně vše financuji já.Musím se z toho,ale nějak dostat.Děkuji moc za radu a přeji ať se daří.

Luli i tobě děkuji za radu,přeji Ti také hodně štěstí.Doufám,že se z toho dostanu.

                                                                                                                                   Kateřina

3 Poslal xkata78

Katko... moc děkuji za to, že jsi sem napsala svůj příspěvek... sama jsem si prošla něčím velmi podobným a doteď jsem se s tím svěřila jen asi 2 holkám, co je znám z tohoto fóra...
My jsme se snažili o miminko 5 let a malý se narodil 24.7. 2010 - 6 let po vysazení antikoncepce....
Strašně jsem po něm toužila, bojovala, nevzdávala to, i když někdy i asi vzdávala, náš vztah byl ve velké krizi a myslela jsem, že nikdy nebudu těhotná...
A najednou to přišlo... na třetí pokus se povedlo a já jsem poprvé v životě viděla testpo ... byla jsem strašně šťastná... konečně jsem nemusela chodit do práce, která mě velmi vyčerpávala jak psychicky tak fyzicky a těšila jsem se, jak si budu užívat těhotenství... všechno bylo krásné a dokonalé, ale někdy okolo 25tt mě začaly napadat stejné myšlenky... proč jsem do toho šla, že bude konec svobody, že nevím, jestli zvládnu porod, péči o dítě, jestli to miminko opět nerozhodí náš vztah, který vydržel jen proto, že jsem otěhotněla...
Sice nemáme s manželem finanční potíže, ale zase ho vídám jen 4 dny v týdnu, ostatní dny je v Praze a já na Moravě... měla jsem strach, že budu na všechno sama....
Sice jsem nikdy nenašla odvahu svěřit se se svým problémem odborníkovi, ale měla jsem to udělat....
Ale i když jsem měla velmi těžký a komplikovaný porod, tak je narození našeho klučíka to nejkrásnější, co mě v životě potkalo... když jsem dřív od někoho slyšela tyto slova, říkala jsem si, že jsou to jen fráze... nejsou....
Sice pořád nevím, jestli to budu zvládat, ale ten malý uzlíček za to stojí...
Být Tebou, tak léky beru, neboť dnešní preparáty jsou bezpečné i v těhotenství...
A jak píše Luli, dítě potřebuje lásku a ne peníze, i když s nima je to v životě jednodušší....
Já si myslím, že budeš skvělá máma.... držím palce...

2 Poslal Luli

Ahoj Katko, nevím jestli ti nějak pomůže to co ti teď napíšu, asi to na vyléčení deprese nestačí...
Zkus se na to dívat z těch lepších stránek: dluh 40tisíc ještě není tolik a pokud partner pracuje nebude problém dluh splatit, stará na dítě rozhodně nejsi, jsou i starší maminky a nemají problém Že mimi sama neutáhneš? Tak to se neboj, vždyť miminko nepotřebuje všechno nové, můžeš nakoupit po bazarech za pár korun. Miminko potřebuje lásku a ne značkové oblečky a nejdražší kočár. A o lásku v tvém případě strach nemám-jak píšeš, že máš strach abys mimi neublížila smile Ber to tak, že teď máš trochu rozhádané hormony, to se ale určitě srovná. Snaž se udělat si každý den nějakou, alespoň malinkou radost. Jo a u toho porodu klidně hysterická buď, za to ti nikdo hlavu neutrhne, takových už bylo wink Držím palečky, určitě to zvládneš

1 Poslal katerinas

Zdravím všechny těhulky i čekatelky,
mám na Vás dotaz ohledně těhotenské deprese.Je mi 37 let a 6let jsme se snažili o mimi než se zadařilo.Nyní jsem ve 28tt a od 22tt  mě tíží změna mého chování.Člověk se na těhotenství tak těšil až se zadaří a teď mě trápí deprese.Mám strach,že to nezvládnu,na partnera není spolehnutí,před 14dni mi zdělil,že má dluh 40tis. a že nás nezabezpečí.Hlavou se mi honí mašlenky,že už jsem na dítě stará.Mám strach,že vše sama neutáhnu, z porodu,abych nebyla histerická a abych vše po porodu zvládala.Chodím stále do práce,protože ta mě drží nad vodou.Nejhorší jsou pro mě víkendy.Doma mě nic nebaví a ani nemám chuť nic nakupovat pro mimi.Když jsem to řekla mému gynekologovi,tak řekl,že to patří k těhotenství,ale mě se to zdá už nenormální.Proto jsem i sama navštívila psychologa+psychiatra.Ten mi předepsal tablety na depresy,ale nezačala jsem je brát,protože mám strach,abych mimi neublížila.Nevím co dělat.Nesetkala jste se některá s tím?Nedokázala by jste mi některá poradit,abych byla zas veselá jako před těhotenstvím,abych měla chuť zas do života a chmurnýma myšlenkama neubližovala miminku.Všem moc předem děkuji za radu.Kateřina